.png)
Každoročně na světě zemře při dopravních nehodách 1,25 milionu lidí. Dalších až 50 milionů je zraněno. Každých 25 sekund zaregistrují statistiky jeden zbytečně zmařený lidský život. Denně tak na světových silnicích přijde o život 3 400 lidí. Rovněž tak ekonomické náklady jsou enormní, přesahují 500 miliard dolarů. Jedná se zhruba o 3 % HDP. Více než dva pracovní týdny tak svět pracuje, aby nahradil následky dopravních nehod. V ČR dosáhly celospolečenské následky nehod za r. 2016 částky 68 400 000 000 korun, cca 1,43 % hrubého domácího produktu.
Světové silnice často připomínají bojiště
Pokud nebudou přijata radikální opatření, na konci této dekády zemřou při dopravních nehodách zhruba 2 miliony lidí, dalších 80 milionů bude zraněno. OSN proto vyhlásila Dekádu bezpečnosti silničního provozu 2011-2020. Jejím hlavním cílem je, aby v roce 2020 počty usmrcených nepřesáhly 1 milion. Každoročním připomenutím závažných následků nehod je Celosvětový den vzpomínek na oběti dopravních nehod vyhlašovaný od roku 2005 Organizací spojených národů na třetí listopadovou neděli. „Symbolicky na oběti nehod vzpomínáme krátce po celosvětovém Dni válečných veteránů. Dění na silnicích nejednou připomíná bojovou zónu, počty usmrcených a zmrzačených lidí jsou ovšem výrazně vyšší než v důsledku válečných operací,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Sloganem letošního celosvětového vzpomínkového dne je „Rok 2020: Cíl: Snížit počty obětí a těžce zraněných o 50 %“.
Podaří se během této dekády snížit počty obětí nehod o pětinu?
Aby bylo dosaženo deklarovaného cíle v podobě nejvýše 1 milionu obětí nehod ročně, musel by do roku 2020 poklesnout výskyt smrtelných nehod o zhruba jednu pětinu. Z údajů zveřejněných Světovou zdravotnickou organizací vyplývá, že každoroční počty obětí nehod zůstávají od roku 2007 na zhruba stejné úrovni, tedy 1,25 milionu. Vzhledem k tomu, že v letech 2010-2013 celosvětově vzrostla populace o 4 procenta a počet registrovaných motorových vozidel se zvýšil o šestinu, to může být relativně pozitivní zjištění. Bohužel však se ve stejném období v 68 státech ze sledovaných 147 počet obětí nehod zvýšil. Celosvětově tak umírá 174 osob na milion obyvatel. Nejhorší situace je v Africe s 266 a naopak nejlepší v Evropě s 93 usmrcenými na jeden milion obyvatel, přičemž silnice států Evropské unie jsou s 51 mrtvými nejbezpečnější na světě.
Jak se daří snižovat počty mrtvých na nejbezpečnějších silnicích světa, tedy v Evropské unii?
Zhruba 150 států světa má vytvořenu národní strategii bezpečnosti silničního provozu. Mezi ně se řadí všech 28 členských států Evropské unie. Všechny země EU28 definují maximální akceptovatelné počty usmrcených, polovina z nich stanoví i maximální přípustné počty těžce zraněných. A společný strategický materiál pod názvem „Směrem k evropskému prostoru bezpečnosti silničního provozu: směry politiky v oblasti bezpečnosti silničního provozu v letech 2011-2020“ má i Evropská unie jako celek. Jeho hlavním smyslem je do konce dekády oproti roku 2010 snížit počet obětí nehod na polovinu. V roce 2020 by tak mělo na unijních silnicích zemřít maximálně 15 800 osob. Od roku 2010 do konce roku 2016 poklesl počet usmrcených o 18,7 procenta, ročně zhruba o 3,4 procenta. To je ovšem málo. Aby bylo dosaženo vytýčeného strategického cíle, muselo by být dosaženo každoročního poklesu ve výši 6,7 procenta. „V letech 2010 až 2013 se dařilo snižovat počty mrtvých v souladu se stanovenou strategií, bohužel však od roku 2014 zaznamenávají statistiky nehod stagnaci. Aby bylo dosaženo cílového počtu maximálně 15 800 obětí nehod, muselo by být v dalších letech dosaženo každoročního poklesu ve výši 11,4 procenta,“ říká Roman Budský.
Ne všechny země EU28 se mohou pochlubit, že v letech 2010-2016 snížily počty obětí nehod. Ve dvou byl dokonce zaznamenán nárůst (na Maltě o 46,7 a ve Švédsku o 1,5 procenta), v Lucembursku byla změna nulová. Naopak k největší redukci došlo v Portugalsku (-39,7 %), Litvě (-37,1 %), Řecku (-35,9 %) a na Slovensku (-31,4 %). V České republice to bylo 23,8 procenta.
V ČR není velký důvod k radosti
Česká republika se řadí ke státům s nadprůměrně vysokým snížením počtu obětí nehod, ke kterému došlo v letech 2010 až 2016. Přesto však podle údajů aktuálně zveřejněných OECD patří její silnice mezi velmi nebezpečné. Na jednu miliardu ujetých kilometrů u nás v roce 2015 zemřelo 14,4 osoby. Například ve Švédsku to bylo výrazně méně (3,2 oběti), podobně tomu bylo ve Velké Británii a Dánsku (3,4), Irsku (3,5) či Německu (4,6). Výsledek dosažený v České republice je srovnatelný s Jižní Koreou. Ovšem tam se bezpečnost silničního provozu dynamicky zvyšuje. Zatímco v roce 2000 umíralo na tamějších silnicích 49,5 osoby, v roce 2015 to bylo o 68,7 procenta méně – 15,5 osoby. V ČR to bylo v roce 2000 zhruba 36,7 osoby, ve stejném období tak došlo jen k 60,8% redukci.
Aktuální Národní strategie bezpečnosti silničního provozu stanovila dva základní strategické cíle, a to do cílového roku 2020 dosáhnout v porovnání s rokem 2009 snížení počtu usmrcených na úroveň průměru zemí EU (tj. cca o 60 procent) a počtu těžce zraněných o 40 procent. V roce 2016 zemřelo na silnicích Evropské unie 25 671 osob (do 30 dnů po nehodě). Na jeden milion obyvatel to bylo 51. V ČR ve stejném roce nehody připravily o život 611 lidí, 58 na milion obyvatel, o sedminu více než činí celounijní průměr. Za zmínku stojí pozice Slovenska, kde loni zemřelo 45 osob na milion obyvatel. Splnění vytýčeného ambiciózního strategického cíle je ohroženo. Navíc od roku 2014 se po tři roky za sebou nepodařilo splnit maximálně přípustné počty ročně usmrcených. A nepodaří se to ani letos, kdy mělo při nehodách vyhasnout maximálně 427 lidských životů. Tento počet byl podle předběžných statistik překročen již 5. listopadu. A další lidé umírají.
„Oblíbenou výmluvou, jak obhájit dlouhodobě neutěšený stav bezpečnosti na našich silnicích, je poukazování na zastaralý vozový park, parametry komunikační sítě, nepřipravenost nových řidičů, nedisciplinovanost účastníků silničního provozu... Za hlavní příčinu osobně považuji naprosto nevyhovující způsob řízení celé oblasti bezpečnosti silničního provozu. Není definován centrální koordinující subjekt, vazby mezi centrálními úřady, regiony a obcemi jsou velmi slabé. Národní strategie bezpečnosti silničního provozu má v podstatě jen deklarativní charakter, bez stanovení motivátorů k plnění stanovených strategických a dílčích cílů a také úkolů daných příslušným Akčním plánem,“ uzavírá Roman Budský.
.png)